Ruský Orešnik: Nejzáhadnější balistická střela současnosti

Vladimir Putin oznámil, že se v Rusku rozbíhá sériová výroba nové balistické střely Orešnik. Tento nový přírůstek do arzenálu Kremlu už jednou na Ukrajině udeřil – a to konkrétně na město Dnipro. Od té doby se o něm mluví čím dál víc. Co vlastně o Orešniku víme po technické stránce?

Na první pohled vypadá Orešnik jako „menší brácha“ známé mezikontinentální střely RS-26 Rubež. Ale pozor – menší v tomto případě rozhodně neznamená slabší. Orešnik má menší průměr (něco přes metr), což napovídá, že jeho cílem není zasáhnout druhý konec planety, ale spíš regionálně strategická místa. Přesto se odhaduje, že zvládne urazit až 6000 kilometrů. A to už je pořádná porce.

Co se týče rychlosti, tam mluvíme o číslech, která už běžnému člověku trochu zní jako ze sci-fi – až 10 Ma, tedy přes 12 000 kilometrů za hodinu. Takovou střelu je pro běžné obranné systémy skoro nemožné zachytit.

Jméno, které napovídá víc než si myslíte

„Orešnik“ – to není jen poetické označení po lískovém stromu. Podle experta Timothyho Wrighta má tohle jméno symbolizovat submunici, kterou střela může nést. Představte si shluk oříšků na větvi – a teď si místo nich dosaďte výbušné nálože. Takový obraz rozhodně působí výmluvně.

A právě submunice je to, co dělá Orešnik tak zvláštní. Podle ukrajinských údajů se při útoku na Dnipro objevilo šest hlavic, každá z nich s dalšími šesti náložemi. To už je celkem slušná dávka zkázy, a hlavně – je to neobvyklé u takto dalekonosné balistické zbraně. Většinou jsou submunicí vybaveny kratší taktické střely.

Russian President Vladimir Putin said that Russia is launching serial production of the latest RS-26 "Oreshnik" hypersonic missile system ("Hazel"). Russian RS-26 "Oreshnik" hypersonic missile: with a speed of up to Mach 10, equipped with six warheads, with nuclear strike pic.twitter.com/2JErHHmAqS

— Nick (@ZHUHUAN08950705) June 24, 2025

A teď trochu reality

Teorie jsou jedna věc, praxe druhá. V únoru 2025 měla jedna z těchto raket havárii krátce po startu – a to přímo na ruském území v oblasti Astrachaně. Americký novinář David Axe informoval, že střela se vůbec nedostala k cíli a vybuchla dřív, než mohla něco způsobit. A to samozřejmě vrhá stín pochybností na její spolehlivost.

Navíc záběry z dopadu v Dnipru ukazují, že výbuch byl… no, spíš skromný. Továrna, kterou střela zasáhla, má sice rozbitou střechu, ale žádné velké výbuchy nebo zničené budovy se nekonaly. Možná byla střela skoro prázdná? Nebo to byl jen test? Britský analytik Jeffrey Lewis to nevylučuje.

Nepříjemný cíl

Ať je Orešnik jakýkoliv, jeho konstrukce znamená jeden problém – sestřelit ho není jednoduché. Jeho balistická dráha, rychlost a schopnost uvolnit menší hlavice z něj dělají velice nepříjemného protivníka. Analytici z organizace Janes uvádějí, že obranné systémy jako americký THAAD nebo izraelský Arrow 3 by ho možná zastavily. Ale Ukrajina takovou technologii nemá.

Jen strašení, nebo nový standard?

Názory se liší. Tom Karako z washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia tvrdí, že celá tahle věc je spíš demonstrace síly – klasické „chřestění zbraněmi“. Naopak Jeffrey Lewis tvrdí, že Orešnik má konkrétní účel. Útok na továrnu měl omezit ukrajinské kapacity, i kdyby třeba jen na pár dnů. A v kontextu války může i taková „drobnost“ hrát velkou roli.

Stojí také za zmínku, že Rusko podle dohody z roku 1988 varovalo Spojené státy před startem střely s půlhodinovým předstihem. V dnešní době plné obav z možného jaderného konfliktu je taková informace důležitá – mohla předejít nebezpečné eskalaci.

Orešnik je tedy zvláštní kousek. Technologicky zajímavý, ne zcela spolehlivý, ale s potenciálem budit obavy. Ať už bude hrát v dalších měsících jakoukoliv roli, jedno je jisté – zbraně podobného typu začínají přepisovat pravidla války, jak je známe.