Rusko slibuje zázračný vrtulník Mi-80. Proč ho ale nikdo ještě neviděl?

Rusko má opět velké plány. Tentokrát jde o zbrusu nový vrtulník Mi-80, který má vystřídat starý, ale osvědčený Mi-8. Na papíře to zní dobře – modernější výbava, lepší konstrukce, nižší provozní náklady. Jenže jak už to tak bývá, realita má k ambiciózním slibům daleko.

Podle ukrajinského portálu United24 Media projekt zatím zamrzl u technických specifikací. A co je důvodem? Kombinace nedostatku financí a hlubších problémů v samotném ruském leteckém průmyslu.

Technologický skok na papíře

Mi-80 má vycházet z modelu Mi-171A3, ale přinést i několik klíčových vylepšení. Mluví se o kompozitních listech rotoru, ocasních plochách ve tvaru „X“ a novém palivovém systému, který odolá i nárazům. Díky moderní avionice by se stroj měl lépe orientovat v náročném terénu nebo špatném počasí. Cílem má být i zefektivnění výroby mezi dvěma závody: v Kazani a v Ulan-Ude.

Jenže to všechno zní jako něco, co zatím existuje hlavně v tiskových prohlášeních. Podobně nadějně vypadal už v 90. letech projekt „Gaston“ – a nakonec dopadl neslavně. Přetížený, drahý, s omezeným doletem. A Mi-171A3, který měl být odrazovým můstkem pro Mi-80? Zatím má na kontě jen šest objednaných kusů.

Ekonomická realita: drahý sen bez prototypu

Každý z nich má stát víc než 1,1 miliardy rublů. V době, kdy Rusko čelí sankcím a rostoucím výrobním nákladům, to rozhodně není malá suma. Přitom se stále mluví o výměně celé flotily do roku 2030. Je to reálné?

Zkušenosti z minulosti moc optimismu nenabízejí. Neúspěšný export obrněnců BMP-3 do Vietnamu nebo problémy s naplněním zakázek na zbrojní techniku naznačují, že ruský průmysl má problém držet tempo nejen technologicky, ale i logisticky.

Symbol pokroku, který zatím nepřišel

Mi-80 má být symbolem nové éry ruských vrtulníků – modernější konstrukce, sjednocená výroba, vyšší spolehlivost i exportní potenciál. Jenže místo technické revoluce přichází spíše zklamání. Stroj, který měl být nástupcem legendárního Mi-8 a potvrdit technologické schopnosti ruského leteckého průmyslu, zatím nepřekročil teoretickou rovinu.

Realita? Mi-80 zatím neexistuje. Ne jako stroj, ale jako představa, která se zatím nepřetavila do jediného fyzického prototypu. Nejsou výkresy, nejsou testy, není harmonogram. Chybí téměř vše, co by alespoň naznačovalo skutečný vývoj. A bez těchto základních kroků je těžké mluvit o pokroku, natož o revoluci v ruském vrtulníkovém letectví.

Není co testovat, není co stavět

V dokumentech se sice objevují technické termíny, moderní materiály a sliby o efektivitě, ale ve výrobních halách panuje ticho. Nic se nestaví. Nic se nezkušebně nelétá. A co hůř – nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo brzy změnit.

Ruský letecký průmysl čelí krizi. Dlouhodobé ekonomické oslabení, nedostatek klíčových komponent a odchod zahraničních partnerů vytvořily prostředí, v němž se ambiciózní projekty stávají spíš přítěží než hnacím motorem. Mi-80 má být budoucnost. Ale zatím připomíná spíš stín minulosti.

Působí to jako iluze. Jako snaha ukázat světu, že Rusko stále inovuje – aspoň na papíře. Jenže inovace se neměří počtem tiskových zpráv. Měří se funkční technologií, výsledky a schopností dodat slíbené. A to zatím Rusko neumí.

Zůstává tedy dojem ambice bez akce. A čím déle se vývoj protahuje, tím méně důvěryhodně celý projekt působí – jak pro domácí vojenské plánovače, tak pro případné zahraniční zájemce. V době, kdy jiné země investují do skutečně funkčních technologií, Rusko zatím jen přepisuje tabulky v technické dokumentaci.