Rusové přivázali dron ke stíhačce MiG-29. Zoufalství, nebo zbraň budoucnosti?

Představte si stíhací letoun MiG-29. Teď si k němu představte plastové pásky. A teď si k tomu všemu přidejte dron, který je k letounu těmito páskami přivázán. Zní to jako vtip? Omyl. Přesně to totiž ukazuje video z Ruska, které se začátkem srpna začalo šířit po sociálních sítích. Za nápadem stojí ruská dobrovolnická skupina Archangel – a veřejnost teď neví, jestli se má smát, nebo kroutit hlavou.

Skupina tvrdí, že testovala způsob, jak dostat „interceptor drony“ co nejrychleji na bojiště. Ale upřímně – plastové pásky, žádné vypouštěcí zařízení, žádné ovládání, žádné krytí vrtulí? Spíš než vojenská inovace to působí jako zoufalý pokus o virální PR kampaň.

Plastová improvizace s bojovým letounem

Záběry ukazují MiG-29SMT s dronem upevněným pod křídlem – konkrétně k pouzdru radarového varovného systému. A jak? Dvě obyčejné zip pásky. Nic víc. Žádné technické řešení, žádný způsob odpalu, natož garance, že by se dron při startu nezničil. Představa, že by takto připevněný dron mohl přežít let rychlostí přes 900 km/h, je zcela mimo realitu.

Zároveň hrozí, že by mohlo dojít k narušení nebo poškození právě oněch senzorů, ke kterým je dron přivázán. A to už přestává být směšné.

A co na to Archangel?

Skupina Archangel, která v Rusku vyrábí FPV drony od začátku invaze na Ukrajinu, tvrdí, že „našla vhodné místo pro umístění dronu“ – a zvolila MiG. Prý je to způsob, jak „doručit“ dron třeba až do Lvova. Jenže realita je trochu jiná: ruské letouny se kvůli ukrajinské PVO do vnitrozemí vůbec neodvažují. Přiblížit se ke Lvovu by byl téměř sebevražedný manévr.

Navíc zazněla ještě jedna pozoruhodná věta: „Abychom vyřešili problém s ovládáním, vyškolili jsme pilota dronu jako pilota MiGu.“ Ano, opravdu to napsali. Jako by přeškolit operátora FPV dronu na pilota stíhačky bylo něco jako přesednout z kola na motorku. Realita? Výcvik pilota takového letounu trvá roky a stojí miliony.

Kde je technika, tam musí být i logika

Zkušenosti z bojiště ukazují, že FPV drony fungují v reálném čase, pod přímým dohledem operátora – často s headsetem. Jakmile ale ztratí rádiový signál, končí ve vzduchu jako neřízený projektil. A právě to by se stalo, kdyby byl takový dron vypuštěn ze stíhačky. Vysoká výška, velká rychlost – signál ztracen během vteřin.

Archangel navíc už dříve tvrdil, že jejich interceptor dron zvládne rychlost až 350 km/h a dolet 50 km. Jenže tyto hodnoty nejsou nijak ověřené. Ani v tomto případě neexistují důkazy o tom, že by vůbec nějaký test vypuštění proběhl.

Chybí systém, převažuje chaos

Je fér říct, že Rusko opravdu hledá způsob, jak bojovat proti rostoucímu množství ukrajinských FPV dronů. A snaha o vývoj protivzdušných prostředků, které by šly nasadit rychle a levně, je pochopitelná. Ale přivazovat dron ke stíhačce plastovými páskami rozhodně není cestou vpřed.

Ruská státní média dříve představila projekt Vogan-9SP – tedy skutečný protivzdušný interceptor dron s jasným účelem. Ale aktuální pokus Archangelu? Ten vypadá spíš jako improvizace než systémové řešení.

Když kreativita narazí na realitu

Ve výsledku tento nápad působí jako extrémní příklad ruské improvizace ve zbrojním vývoji. Na rozdíl od Ukrajiny, která starší stroje jako Su-25 modernizuje pomocí přesně naváděných francouzských bomb AASM Hammer a tím zvyšuje jejich efektivitu, ruský přístup ukazuje spíš bezradnost než progres.

Ano, možná to mělo být jen gesto, pokus nebo prezentace nápadu pro armádu. Ale pokud je toto maximum, co může ruská dobrovolnická iniciativa nabídnout, pak je to spíš alarmující než inspirující.