Jaderný reaktor na Měsíci: NASA a Čína v souboji o lunární nadvládu

Před pár lety by taková zpráva působila jako z jiného světa. Dnes? NASA chystá odvážný tah. Do roku 2030 chce vyslat na Měsíc jaderný reaktor. Má to být energetický základ budoucích lunárních základen. A hlavně – důkaz, že Spojené státy vedou další vesmírný závod. Tentokrát ne s Ruskem, ale hlavně s Čínou.

Podle dokumentů, které zveřejnil web Politico v srpnu 2025, má jít o 100kilowattový modul. A ten by mohl změnit pravidla hry. Čína a Rusko sice plánují něco podobného – ale až do roku 2035. NASA má náskok. Aspoň zatím.

Měsíc není přívětivé místo

Zní to jednoduše: místo solárních panelů dáme na Měsíc reaktor. Jenže ono to jednoduché není. Měsíc totiž není jako nízká oběžná dráha. Slunce tam nesvítí pořád – den i noc trvají čtrnáct pozemských dní. A během „měsíční noci“ jsou solární panely prakticky k ničemu. Což je problém, pokud chcete udržet základnu při životě.

Právě proto je jaderná energie lákavou volbou. Malý reaktor, který zvládne napájet obytné moduly, vozítka, přístroje nebo třeba 3D tiskárny. Zní to jako scéna z vědeckofantastického filmu, ale technicky to možné je.

Jenže narazíme na pár „ale“. Měsíc nemá atmosféru, ani vodu – takže klasické chlazení pomocí vody nepřipadá v úvahu. NASA proto bude muset vymyslet, jak přebytečné teplo odvést jinak. Řešením mají být speciální radiátory, které budou sálat teplo rovnou do vesmíru.

Extrémní podmínky, extrémní požadavky

Teplotní rozdíly na Měsíci? Klidně 600 °C mezi nocí a dnem. K tomu měsíční otřesy a mikrometeority, které mohou zničit vše, co není připravené. To znamená jediné – technologie musí být odolná, promyšlená a bezpečná. A každá chyba může být fatální. Reaktor poletí se Starship. Tedy – snad

Všechno by měla na Měsíc dopravit raketa Starship od SpaceX. Jenže právě Starship v roce 2025 nezažívá zrovna šťastné období. Čtyři pokusy, čtyři exploze. A otázka visí ve vzduchu – je toto opravdu systém, na který se NASA může spolehnout?

Navíc se do hry dostává i veřejné mínění. Lidé slyší „jaderný reaktor ve vesmíru“ a začnou se ptát – co když něco selže? NASA proto ujišťuje, že zařízení bude během startu neaktivní. Spustí se až ve vysoké orbitě, v bezpečné vzdálenosti od Země.

Přesto existují obavy. Třeba profesorka Katheryn Huff připomíná katastrofu sovětské družice Kosmos 954, která v roce 1978 dopadla na území Kanady a zanechala po sobě radioaktivní stopy. Nikdo nechce, aby se podobná situace opakovala.

Právní kličky a lunární politika

Zajímavý je i právní rozměr celého projektu. Ano – využití jaderné energie ve vesmíru je podle pravidel OSN legální. Pokud není jiná možnost, nic tomu nebrání. Ale pak tu máme tzv. Smlouvu o vesmíru z roku 1967, která zakazuje přivlastnění částí Měsíce.

A právě tady přichází na řadu článek IX. Ten říká, že státy musí brát ohled na infrastrukturu ostatních. Pokud tedy někdo – třeba NASA – postaví reaktor v určité oblasti, ostatní se mu musí vyhnout. De facto si tak dané místo „obsadí“.

A o to tu jde. Jižní pól Měsíce je klíčový – má led, má světlo, má strategickou hodnotu. Kdo tam bude první, má výhodu. Jak řekl šéf NASA Sean Duffy: „Všichni vědí, kde je to nejlepší místo. Chceme ho pro Ameriku.“

Čína, Rusko a nová aliance

Čína plánuje vlastní lunární mise, první astronauti by měli přistát už v roce 2030. A o pět let později má být spuštěna mezinárodní lunární elektrárna ILRS. Hlavními tahouny projektu jsou Čína a Rusko – a dalších patnáct partnerů.

Číňané přitom opakovaně tvrdí, že Rusko je v oblasti jaderných vesmírných technologií napřed. A právě tato spolupráce může Spojené státy ohrozit. NASA zatím nenaznačila, že by chtěla spolupracovat se státy. Spíše se obrací ke komerčnímu sektoru.

Peníze? Ty chybí

Celý plán má ale jeden velký háček – rozpočet. NASA čelí největším škrtům ve své historii. Rozpočet na rok 2026 má klesnout o čtvrtinu. A s ním i počet zaměstnanců – až o třetinu.

I přesto má agentura v plánu během dvou měsíců jmenovat šéfa projektu a spustit konzultace s průmyslem. Podle odhadů bude projekt stát tři miliardy dolarů během pěti let. Otázka zní – kdo to zaplatí? A stihne se to vůbec?

Jedno je jisté – vesmírný závod znovu začal. A tentokrát v něm nejde jen o vlajku zapíchnutou do prachu, ale o trvalou přítomnost. A o to, kdo si na Měsíci vybuduje domov dřív než ostatní.