Astronauti na ISS vidí 16 východů slunce denně. Jak je to možné?

Věděli jste, že nad námi létá stanice, která za den obletí Zemi víc než dvanáctkrát? Možná to zní podivně, ale je to tak. Mezinárodní vesmírná stanice – známá jako ISS – totiž krouží kolem planety každých 90 minut. A protože v tomto tempu stihne šestnáctkrát východ i západ slunce, astronauti si během jednoho dne užijí nebe v pohybu jako nikdo jiný.

Jak je to vůbec možné? ISS se totiž pohybuje rychlostí skoro 28 tisíc kilometrů za hodinu. To je jako když byste se rozhodli doletět na Měsíc a ještě se tentýž den vrátili zpátky. Vážně. Taková vzdálenost jí nedělá problém. Zatímco my sedíme doma, stanice tam nahoře krouží pořád dál. A přitom to není žádný drobný satelit. Spíš plovoucí město. Nebo lépe řečeno – plovoucí vědecká základna.

Není to žádná malá kapsle

Když se řekne „vesmírná stanice“, možná vám naskočí obrázek malé kovové kapsle, kde si dva astronauti sotva protáhnou nohy. Jenže ISS má k tomu hodně daleko. Ve skutečnosti je to pořádný kolos. Na délku měří skoro 109 metrů – to je přibližně tolik jako fotbalové hřiště. A váží přes 419 tun. To je jako kdybyste vzali nákladní vlak a poslali ho do vesmíru. A přesto se to celé vznáší, každých 90 minut obletí Zemi a drží se v beztížném stavu, jako by o nic nešlo.

A co najdete uvnitř? Všechno, co si představíte pod pojmem „život ve vesmíru“. Obytné moduly, výzkumné laboratoře, technické zázemí, spojovací chodby i komunikační systémy. Astronauti tam žijí, pracují, zkoumají, pozorují Zemi i vesmír, a přitom jsou pořád ve výšce kolem 400 kilometrů nad námi. Ačkoliv jsme od nich stovky kilometrů daleko, to, co dělají, se nás často týká víc, než si uvědomujeme.

Jak se ISS udržuje ve výšce?

ISS sice vypadá, že si „pluje“ ve vesmíru, ale realita je trošku jiná. Ve skutečnosti neustále pomalu padá. Tím, že není na trvale poháněné dráze, ztrácí výšku kvůli zbytkovému odporu atmosféry.

Jak se to řeší? Jednoduše: čas od času ji musí někdo „popostrčit“. To může být zásobovací loď, třeba ruský Progress, nebo motory přímo na stanici. Bez těchto korekcí by ISS dříve nebo později klesla příliš nízko a v atmosféře shořela.

A ještě jeden důvod, proč se mění její dráha? Vesmírný odpad. Víte, kolik nefunkčních satelitů, úlomků raket a dalších kovových kousků krouží kolem Země? NASA odhaduje, že přes 19 000 kusů je větších než 5 cm. A to nemluvíme o těch menších. Když se něco takového přiblíží k ISS, musí se rychle uhýbat. V roce 2022 například kvůli úlomkům z ruského testu protisatelitní zbraně.

ISS nekopíruje rovník, její dráha je nakloněná o 51,6 stupně, což znamená, že přeletí nad různými částmi planety. Jednou je nad Evropou, jindy nad Austrálií nebo nad oceánem. Toto uspořádání není náhodné – bylo vybráno tak, aby starty z Bajkonuru byly co nejefektivnější a zároveň aby stanice pokryla co největší kus světa. A co je na tom nejlepší? ISS můžete zahlédnout i vy.

Možná právě teď letí nad vámi

Chcete ji vidět na vlastní oči? Není to žádná věda – ISS můžete vidět klidně jen tak, pouhým okem. Na obloze vypadá jako jasný bod, který svižně přelétá z jednoho konce na druhý. Žádné blikání, žádné zákruty – jen klidný, rovný pohyb. Stačí jen vědět, kdy a kam se podívat. Nejlepší chvíle přichází po západu nebo těsně před východem slunce. Tehdy stanici ještě ozařuje světlo, ale obloha už je tmavá. A právě tento kontrast z ní dělá krásně viditelný objekt.

A jak se trefit do správného okamžiku? Pomohou vám weby nebo mobilní aplikace – stačí zadat svou polohu a během pár sekund víte, kdy ISS poletí přímo nad vámi. A věřte, že to za to fakt stojí. Když víte, že se ve výšce 400 kilometrů nad vámi řítí stanice rychlostí 28 tisíc kilometrů za hodinu a uvnitř jsou lidé, kteří tam žijí, pracují a dělají vědu… no, je to zážitek. Nejen pro nadšence, ale pro každého, kdo se občas rád podívá nahoru.

A pokud máte dalekohled, bude to ještě lepší. Možná zahlédnete i strukturu stanice. Někteří fandové se dokonce snaží zachytit tzv. tranzity – okamžiky, kdy ISS přelétá přes Slunce nebo Měsíc. Ale pozor – tady už je potřeba pořádná výbava a přesné načasování. A při pozorování Slunce nikdy nezapomeňte na ochranné filtry!

Stanice, která nikdy nespí

ISS není jen o vědě. Je o spolupráci, technologii a lidské touze poznávat. Představuje vrchol našeho úsilí a funguje díky desítkám tisíc lidí na Zemi. A i když je stovky kilometrů nad námi, má přímý dopad na náš život – od výzkumu zdravotních technologií až po meteorologii nebo materiálové inženýrství. A každých 90 minut nám připomíná, že člověk je schopen dostat se dál, rychleji a výš, než jsme si kdy mysleli.