Gamechanger, který nefunguje? Super Hornet a jeho potíže s IRST systémem

Měl to být gamechanger. Americké námořnictvo chtělo vybavit své Super Hornety špičkovým senzorem, který by dokázal odhalit i „neviditelné“ cíle bez použití radaru. Jenže realita je zatím mnohem střízlivější. IRST, tedy infračervený senzor umístěný v přídavné nádrži pod letounem, se ukazuje jako nevypočitatelný a často nespolehlivý.

Představte si systém, který letounu umožní sledovat protivníka na dálku, ale sám přitom zůstane skrytý. Žádné rádiové signály, žádné riziko odhalení. Zní to jako ideální nástroj pro boj v dnešním rušením přeplněném vzdušném prostoru, že? Jenže IRST pod zatím nenaplňuje očekávání. Podle nejnovější zprávy amerického vládního kontrolního úřadu (GAO) funguje v průměru jen 14 hodin mezi poruchami. Původní cíl? 40 hodin.

Co všechno se pokazilo?

Je toho víc. Už v minulosti se objevily zprávy o tom, že téměř třetina vyrobených komponent neodpovídá specifikacím. Software zase způsoboval falešná hlášení o přehřívání. A i když se tyto chyby postupně opravují, testování se kvůli nim zpozdilo. Plná výroba systému měla odstartovat už v lednu 2025. Nestalo se.

Situace je o to vážnější, že běžné údržbářské týmy si s poruchami často neporadí. Pomoc techniků přímo od Lockheed Martinu je běžnou praxí. A když už testovací piloti musí během letu několikrát restartovat celý systém, o spolehlivosti se mluvit nedá.

K čemu to všechno mělo být?

Infrared Search and Track systém, tedy IRST, sliboval zásadní výhodu – sledovat cíle bez aktivního radaru. Tedy tiše, bez prozrazení pozice. V kombinaci s radarem měl IRST poskytovat kompletní vzdušný obraz, což se hodí hlavně v oblastech, kde radar není spolehlivý – například kvůli elektronickému rušení nebo stealth technologiím.

Zařízení je zabudované do modifikované palivové nádrže FPU-13/A. Senzor IRST21, vyvinutý firmou Lockheed Martin, je umístěn v jejím předním segmentu. A cena? Jeden pod stojí přibližně 16,6 milionu dolarů. Za tu částku by se čekala bezchybná technologie. Realita je jiná.

Konkurence je dál

Zatímco americké námořnictvo stále čeká, ostatní státy už podobné technologie používají roky. Rusové mají IRST senzory běžně na Su-35 nebo Su-30. Čína jejich přítomnost na J-20 nebo chystaném J-36 rovněž nepopírá. V Evropě je podobná technologie standardem na Eurofighteru nebo švédském Gripenu E.

A co americké letectvo? To už IRST senzory nasadilo na F-15C i F-16C. Pravda, jde o jinou verzi (tzv. Legion pod), ale základní senzor IRST21 je stejný. Jenže námořní verze je technicky náročnější – a právě v tom možná leží zakopaný pes.

A přesto má IRST smysl

Nenechme se mýlit – když funguje, IRST pod dokáže opravdu hodně. Testy potvrdily, že zvládne detekovat cíle na velké vzdálenosti a data předat k odpálení zbraní. Jenže k čemu to je, když systém potřebuje časté restarty a v ostrém nasazení mu piloti prostě nevěří?

V době, kdy protivníci vylepšují své stealth technologie a zlepšují schopnosti elektronického boje, je pasivní sledování klíčem k přežití. IRST je proto víc než jen „další senzor“ – je to otázka budoucí převahy ve vzduchu.

Takže co dál?

Rozhodnutí o tom, zda se IRST pod dostane do plné výroby, mělo padnout už dávno. Teď se očekává do konce června. Pokud neprojde, bude to znamenat nejen finanční ztrátu, ale také ztrátu důvěry v jeden z nejambicióznějších projektů posledních let.

Jedno je ale jisté. IRST pod má potenciál. Jen potřebuje víc času – a možná i trochu trpělivosti. Protože jakmile se tento „tichý lovec“ skutečně naučí fungovat, může to být pro Super Hornet i celé námořnictvo klíčová změna.