Jak proměnit obyčejnou zahradu v prostor, který děti skutečně přitáhne

Znáte to. Je hezké odpoledne, konečně jste doma, říkáte si: „Půjdeme ven, trochu si odpočineme.“ Jenže vaše dítě kouká do tabletu, vrtí hlavou a zeptá se: „A co tam budu dělat?“ V tu chvíli si možná sami vzpomenete, jak jste jako děti běhali po dvorku, stavěli bunkry, hráli si s klacíky a kamínky. Dnes je to jiné. Ale ne beznadějné.

Není to tak, že by dnešní děti nechtěly být venku. Ony jen potřebují, aby to „venku“ dávalo smysl. Aby tam na ně čekalo něco, co je zaujme, vtáhne a nechá je zapomenout, že existuje YouTube nebo mobilní hra. A právě v tom může být rozdíl mezi prázdnou zahradou a zahradou, která je opravdovým herním světem.

Proč nestačí jen říct „jdi si hrát ven“?

Protože děti vnímají prostředí jinak než my dospělí. Trávník a pár keřů pro ně často nepředstavují žádnou výzvu. Kdežto skluzavka? Domeček na kůlech? Pískoviště? To je jiná. Tam se dají vymýšlet hry, hrát si na rytíře, na vaření, na obchod, nebo jen nechat proud fantazie, aby udělal z obyčejného prostoru kouzelné království.

Možná právě teď máte na zahradě místo, které zeje prázdnotou. Anebo možná stojíte před rozhodnutím, jestli má smysl do zahradního hřiště investovat. Možná se ptáte: „Bude si tam opravdu hrát? Vydrží mu to? Nestane se z toho za měsíc nudná atrakce?“ Dobrá zpráva je, že když se hřiště navrhne chytře, vydrží roky a poroste s vaším dítětem.

Jak vypadá zahrada, která děti baví?

Nemusíte budovat zábavní park. Osvědčené prvky jsou pořád ty samé: zahradní houpačky, skluzavky, pískoviště, domečky. Jen dnes máme víc možností, jak je sestavit přesně podle potřeb – a podle prostoru, který máte k dispozici.

Například Domky Herold nabízejí nejen kvalitní dřevo a stabilní konstrukci, ale hlavně možnost dalšího rozšíření. Začít můžete jednoduchým domkem s pískovištěm. Později přidáte houpačku nebo šplhací stěnu. Systém je variabilní a můžete ho přizpůsobovat podle toho, jak dítě roste nebo co ho zrovna baví.

Navíc – co si budeme povídat – stabilní hřiště je bezpečnější než náhodné konstrukce z palet nebo starých židlí. A přitom může být stejně kreativní.

Co se změní, když má dítě svůj prostor na hraní?

Změní se toho hodně. Děti najednou nepotřebují pozornost dospělých každých pět minut. Vymýšlí si vlastní hry. Učí se spolupracovat se sourozenci. A pro rodiče je to úleva – mít čas na zalití květin, přípravu večeře nebo i chvilku klidu u kávy, zatímco děti vesele běhají kolem.

Rodiče často zmiňují, že díky zahradnímu hřišti se změnil i jejich režim. Odpadla nutnost každodenních výprav na veřejná hřiště, protože zábava je hned za domem. A navíc, dítě si vytváří vztah ke svému prostředí. Zahrada přestává být „doslovným prostorem pro sečení trávy“ a stává se domovem i pro hru a objevování.