Polské šachty zblízka: Technologie přežití kilometr pod zemí

YouTuber STN se tentokrát vydal opravdu hluboko. A to doslova. V novém rozhovoru si pozval hosta, který má zkušenost s jednou z nejdrsnějších prací vůbec – opravuje důlní techniku.

Tento muž pracuje hluboko pod zemí, v prostředí, kde se každá chyba může krutě nevyplatit. Výsledkem je surové a přitom lidské povídání o profesi, kterou si málokdo umí představit.

Cesta k lokomotivám začala nenápadně. Na střední škole dostal mladý kluk přidělenou praxi ve firmě, která vyrábí důlní dopravu. Nejdřív jen zametal, přidržoval šroubky, dělal běžné učňovské práce. Ale postupně se propracoval. Nakonec se dostal i ke strojům – ne těžebním kombajnům, ale k závěsným lokomotivám a manipulátorům.

Co je závěsná lokomotiva? Představte si stroj, který nejezdí po kolejích, ale visí na stropě důlní chodby. Díky tomu neřešíte bahno, vodu nebo nerovnosti. A není to žádná výjimka – dneska tato doprava tvoří 95 % provozu v moderních šachtách.

Výroba ho přestala bavit. Chtěl do akce

Po roce ve výrobě přišla touha po změně. Chtěl dolů, přímo mezi šachty, hluk, špínu a problémy. Jenže šéf ho nechtěl pustit – takových spolehlivých lidí ve výrobě moc není. Nakonec si to ale vybojoval – o víkendech jezdil na výjezdy a přes týden pracoval na dílně. A pak přišla první opravdová šichta. V Polsku. Kilometr pod zemí.

První zkušenost v dole byla silná. Nejdřív výtah – tedy „klec“, která tě sveze kilometr pod zem. Potom několik kilometrů chůze. Tma, chlad, vlhko. Všude hajcmany – ocelové výztuže, které drží strop. Jenže hornina tlačí, a co dřív mělo tři metry na výšku, je najednou metr a půl. Není radno moc přemýšlet, co je nad tebou.

Na místě se nacházel porouchaný manipulátor zavěšený nad dopravním pásem. Naštěstí byl pás ten den vypnutý. Oprava trvala dvě hodiny. Hlášení proběhlo přes starý důlní telefon – vysílačky nejsou vždycky samozřejmostí.

Zpátky se šlo zase pěšky. Až u překladiště naskočili do lokomotivy. Sprcha? Naštěstí servisáci v Polsku mají většinou svoje. Vlastní sprcha, klid, žádné tlačenice.

Opravář? Ano. Ale taky vyjednavač

Servis není jen o šroubování. Pokud je stroj v záruce, ale chyba vznikla vinou dolu, musí technik přesvědčit vedoucího, že mají zaplatit. A to často znamená tvrdé vyjednávání. „Když za to můžou oni, chci, aby to zaplatili. Když my, uděláme to zadarmo,“ říká jasně.

Někdy je to pořádný boj. A vedoucí mu to podle jeho slov rozhodně neulehčuje. Konflikty bývají tvrdé, někdy i osobní. Ale nakonec se vždycky musí najít řešení. Nebo zasáhne nadřízený.

Oprava, co trvala dny

Co bylo nejhorší? Oprava přibírkového stroje. Těžký terén, deformovaná výztuž, celá chodba se musela znovu stabilizovat. Stroj nefungoval. Podmínky byly drsné. Všude vlhkost, těžké nástroje, málo místa. Práce na několik dní. Ale nakonec se to zvládlo.

„Takových oprav je málo. Ale když přijdou, dají ti pořádně zabrat. Hlavou i rukama.“

Češi a Poláci: víc společného, než si myslíme

Na závěr se rozvinulo téma česko-polských vztahů. Opravář mluví plynně polsky, včetně přízvuku. Často ho považují za Poláka. „Jakmile začneš mluvit jejich jazykem, bere tě jinak,“ vysvětluje.

A přestože se někdy pohádají (hlavně kvůli reklamacím), celkově je mezi národy respekt. „Mají nás rádi. A my bychom jim to mohli víc vracet.“