Poprvé vidíme vnitřní výzbroj Su‑57. Jak vypadá realita oproti slibům Ruska?

Ruský stíhač Su-57 je jedním z těch letounů, o kterých se toho napovídalo spoustu, ale jen málokdo ho viděl skutečně ve vzduchu. Teď se ale objevily nové fotky, které tento tajemný stroj zase o něco víc přibližují realitě. A ukazují, že rozhodně není prázdný.

Na snímcích je vidět otevřená zbraňová komora přímo uprostřed trupu. Právě tady se schovávají rakety a další výzbroj. Proč je to důležité? Když zbraně nejsou zavěšené pod křídly, ale uložené uvnitř, letoun zůstává na radaru méně nápadný. A to je v dnešním letectví velká výhoda.

Co všechno se tam vejde?

Záleží, jakou výzbroj si letoun zrovna „oblékne“. Pokud má nést klasické rakety vzduch-vzduch – typy R-73 nebo R-77 – zvládne jich až osm. Ruské letectvo tyto střely používá už dlouho, ale Su-57 je jako jeden z mála ruských strojů umí schovat do trupu. Což je výhodné – stealth vlastnosti tím zůstávají zachovány.

Jenže jakmile dojde na těžší kalibr, situace se mění. Například řízené střely Ch-59 nebo novější modely Ch-69 jsou větší, těžší a jejich počet se tím pádem snižuje. Podle konfigurace se do komory vejdou dvě až čtyři. I to ale může stačit – hlavně pokud mluvíme o úderech na pozemní cíle. Výzbroj se dá tedy přizpůsobit konkrétní misi. A právě tato flexibilita dává Su-57 potenciál stát se skutečně univerzálním strojem.

✈️🇷🇺 Photos of the internal compartments of the Su-57 fighter jet, taken from the rear section.

The Su-57 fighter jet designed for the new short-range air-to-air missile R-74 (RVV-MD). pic.twitter.com/OoOq6TVSlJ

— OSINT Expert (@OsintExperts) October 17, 2025

Ambiciózní plán, ale s pomalým rozjezdem

Su-57 měl být taková ruská protiváha americkým stíhačkám F-22 a F-35. Vývoj začal už v devadesátkách. První let ale přišel až v roce 2010. Jenže místo rychlé výroby přišlo zdržení za zdržením. Technické potíže, změny plánů, nedostatek kusů. Dnes se mluví jen o několika desítkách letadel – a i ty slouží často spíš k testům než k reálnému boji.

Na papíře přitom vypadá Su-57 skvěle. Má radar typu AESA s aktivním elektronickým skenováním, senzory IRST pro sledování cílů bez aktivního vysílání a prý umí letět nadzvukovou rychlostí bez použití přídavných spalovačů. Takzvaný „supercruise“ je ale něco, co si žádá ideální podmínky – a těch v boji moc není.

Otázka zní: kolik z toho funguje ve skutečnosti? V reálném nasazení máme zatím velmi málo dat. A bez toho zůstávají tyto schopnosti spíš na úrovni marketingových slibů.

Kritika nejen ze Západu

O Su-57 nepochybují jen analytici v USA. Významný krok zpět udělala i Indie – původně měla být partnerem Ruska ve vývoji. Jenže po více než deseti letech spolupráce projekt opustila a místo toho vsadila na francouzské Rafale. Oficiálním důvodem byly technické nedostatky a neuspokojivé tempo vývoje.

K podobným závěrům dospívají i experti ze západních think tanků, například RAND. Podle nich sice Su-57 vypadá jako letoun páté generace, ale v mnoha oblastech na konkurenci ztrácí – a to nejen technologicky, ale i výrobně. Jde o stroj, který se teprve hledá. A otázkou je, jestli se někdy opravdu najde.

Ruské eso v rukávu

Z celé výzbroje Su-57 nejvíc zaujme střela R-37M. Původně ji používal přepadový MiG-31, ale teď ji zvládne nést i nový stroj. Dolet? Teoreticky až 300 kilometrů. Cíl? Velké a pomalé objekty – třeba tankovací letouny nebo letouny včasné výstrahy.

Pokud by Su-57 skutečně dokázal využít tuto zbraň v kombinaci se svými nízkými podpisy na radaru, šlo by o silný nástroj v boji mimo vizuální dosah. Jenže znovu – papírově to zní skvěle, ale nikdo zatím neviděl, že by tohle všechno fungovalo dohromady v ostrém nasazení.

Je Su-57 budoucnost, nebo slepá ulička?

Záběry otevřené zbraňové komory jsou bezesporu zajímavé. Ukazují, že Su-57 není jen atrapa, ale že má opravdu co nabídnout. Výzbroj, senzory, design – všechno to vypadá moderně, promyšleně, ambiciózně.

Jenže otázka pořád zůstává: stane se z něj skutečně bojový letoun, který něco zásadního změní? Nebo to bude jen další ambiciózní projekt, který sice dobře vypadá na papíře, ale v reálném nasazení zůstane spíš v pozadí? Zatím tomu chybí důkazy z praxe – a právě ty rozhodnou, co vlastně Su-57 ve skutečnosti představuje.