Revoluční zbraň z Ruska? Laser Ignis je spíš jen přebalený import z Číny

Představte si dálkově ovládaný stroj se zabudovaným laserem, který na 200 metrů zneškodní minu, aniž by došlo k výbuchu. Přesně to teď Rusko ukázalo světu pod jménem Ignis. Nový systém je namontován na bezosádkový pozemní prostředek s názvem „Kurjer“. Ale jak to bývá – mezi sliby a realitou bývá často propast.

Oficiálně jde o zařízení určené pro odminování. Ne tedy k likvidaci dronů nebo raket, jak by se mohlo zdát. Laser má neutralizovat výbušniny bez detonace – což zní jako elegantní řešení nebezpečné práce. Ale funguje to skutečně tak dobře, jak Rusové tvrdí?

Nasazení není bez rizika

Rusové systém prezentují jako technologii, kterou mohou využít armáda i civilní složky – tedy třeba záchranáři nebo ženisté. Prý zvládne čistit letiště nebo týlové oblasti od nevybuchlé munice. Což zní smysluplně. Jenže co fronta?

Tam je prostředí nepředvídatelné. Kouř, déšť, prach, rychlý pohyb – to všechno snižuje efektivitu laseru. A zatím nikdo neřekl, kolik času Ignis potřebuje k likvidaci jediné miny. Pokud to trvá déle než pár vteřin, znamená to zdržení.

A každý robot, který se zastaví na několik desítek sekund, je snadným cílem pro útočný dron. To potvrzuje i článek Defence Express z 10. října 2025, který upozorňuje, že NRK stojící na místě je doslova ideální terč pro FPV útoky. A těch je na současném bojišti víc než dost.

Ruská výroba? Spíš jen přelepený štítek z Číny

Oficiální linie zní, že laser je ruské výroby. Ale jak uvádí Defence Express, existuje důvodné podezření, že se jedná o přizpůsobenou čínskou technologii. A to by znamenalo, že Ignis není výsledek domácího vývoje, ale spíš montáž z dostupných dílů.

Tato závislost na čínských součástkách není v ruském zbrojním průmyslu ničím novým. Už dřív se objevily zprávy, že drony, optické senzory i základní elektronika mají svůj původ právě v Číně. Pokud se to potvrdí i u Ignis, pak nejde o revoluční vynález, ale o improvizaci.

Máme s čím srovnávat

Rusko není první, kdo se pokouší o laserové odminování. Američané zkoušeli něco podobného už dřív s projektem ZEUS, namontovaným na vozidle Humvee. Ale výsledky byly spíš teoretické než praktické. A stejně tak nový ruský systém Posoch, který má údajně dostřel 700 metrů, se zatím předvedl jen při ničení dronů. O skutečném nasazení proti minám zatím chybí jakýkoli důkaz.

Defence Express připomíná ještě jednu důležitou zkušenost – čínské lasery nasazené v Saúdské Arábii. Tam údajně trvalo 15 až 30 minut, než se podařilo zničit jeden dron. A to je v reálné bojové situaci neakceptovatelné.

Má Ignis smysl?

Možná ano. Ale spíš jako doplněk než jako frontová zbraň. V týlu nebo při pyrotechnické práci v civilním prostředí může být laser účinný. Zásadní výhodou je, že odstraňuje riziko pro lidské životy – obsluha může zůstat v bezpečí, zatímco robot vykonává práci.

Jenže na frontě rozhoduje rychlost, výdrž a odolnost. A tam se Ignis zatím neukázal jako technologie, která by dokázala držet krok. Pokud má laser plnit roli odminovacího prostředku na skutečné bojové linii, potřebuje mnohem víc než jen slibovaných 200 metrů dostřelu.

Rusko sice laserové technologie testuje čím dál víc, ale praktická efektivita zatím zaostává. A jestli má být Ignis ukázkou toho nejlepšího, co ruský průmysl zvládne nabídnout, pak zatím není čeho se bát. Možná časem dojde k pokroku. Možná bude další generace laserů výkonnější, rychlejší a levnější. Ale do té doby? Spíš než revoluce je Ignis ukázkou ambice – a kompromisního výsledku.