Ropucha žije: Rusko stále provozuje loď Aleksandr Šabalin, ale ostrého výsadku se nikdy nezúčastnila

Na první pohled tato loď možná moc parády nenadělá. Žádný sci-fi design, žádná plovoucí letiště nebo moderní křivky. Jen velký, těžký kus železa. Ale nenechte se zmást. Výsadková loď Aleksandr Šabalin tady není proto, aby budila rozruch – její síla je v tom, že když přijde čas, zvládne udělat přesně to, co má. Rychle, tiše a bez zbytečných řečí.

Když se řekne „výsadková loď“, co se vám vybaví? Možná záběry z filmů o druhé světové válce, kde se vojáci derou z člunů přímo na pláž. Jenže Šabalin je o kus dál. Toto je loď z roku 1985, ještě z časů Sovětského svazu, a nese jméno po hrdinovi jménem Aleksandr Šabalin – torpédovém veliteli, který během války dvakrát získal titul Hrdina Sovětského svazu. Takový odkaz se nenosí jen tak pro parádu.

Navržená pro jednoduchost a odolnost

Patří do třídy Ropucha – pokud vám to zní zvláštně, tak vězte, že to je označení NATO pro sovětský Projekt 775. Ve své době šlo o chytrou konstrukci. Měla přesně jeden úkol: dostat techniku a lidi na pobřeží, klidně i tam, kde není přístav, molo ani náznak zázemí. Dneska už tato loď patří spíš mezi veterány, ale rozhodně ještě nepatří do muzea.

A teď trochu čísel. V „plné polní“ má přes 4 400 tun a měří asi 120 metrů. Loď dokáže převézt až 450 tun – což znamená tanky, obrněnce, palety s municí nebo klidně celý prapor vojáků. A ještě k tomu dostanete velkou palubu – víc než 600 metrů čtverečních. To už je pořádný kus místa. Většina kancelářských budov by takovou plochu mohla závidět.

Chytrá nakládka a obrana jako bonus

Co je na Šabalinovi opravdu chytré, je způsob nakládky. Díky systému roll-on/roll-off prostě vozidla najedou a zase vyjedou – žádné jeřáby, žádné zdržování. V krizové situaci, kde jde o každou minutu a nikdo nečeká na přístavní jeřáb, je toto naprosto zásadní výhoda. Zní to jednoduše, ale právě jednoduchost bývá často to nejcennější.

I když to není útočná loď v pravém slova smyslu, neznamená to, že by byla bezbranná. Nese dvě dvouhlavňové kanónové věže ráže 57 mm, raketomety Grad-M, a také čtyři přenosné odpalovače protiletadlových raket Strela-2. Jo, není to žádný křižník, ale dokáže se ubránit, pokud na ni někdo zaútočí z blízka nebo ze vzduchu. Navíc nese až 360 kusů munice různého typu – to už se něco nasype.

Pohonná jednotka? Starý dobrý diesel. Ale nečekejte žádný motor z traktoru. Tento má výkon přes 19 000 koní. To je víc než většina osobních vlakových souprav. Díky tomu dosahuje loď rychlosti až 34 kilometrů za hodinu – což není závratné tempo, ale na ocelového obra, který veze půl praporu a pár tanků, je to víc než dost.

Nasazení, které (zatím) zůstává v pozadí

A co nasazení v reálných konfliktech? Tady je to složitější. Aleksandr Šabalin se sice účastnil vojenských cvičení a také operací během syrské občanské války, ale přímý výsadek do ostré bojové situace? Ten zatím zdokumentovaný není. Možná je to dobře. Tato loď má sloužit jako podpora – a když ji není nutné nasadit, znamená to, že logistika funguje, jak má.

Z celkových 28 postavených lodí třídy Ropucha je dnes v aktivní službě jen 13. Šabalin patří mezi ty, které stále plují. A i když se nepyšní nejmodernější elektronikou ani skrytým profilem, pořád představuje důležitý dílek skládačky, kterou tvoří ruské námořnictvo.

Otázka do budoucna zní: jak dlouho ještě podobná plavidla zůstanou ve službě? Svět se mění, technologie pokročily. Ale jak už to u vojenské techniky bývá – když něco funguje, často se toho držíte déle, než by člověk čekal. A Aleksandr Šabalin funguje pořád víc než slušně.