Ruský TOS nestíhá unikat: Ukrajinská taktika drtí sovětskou legendu

Říkalo se o ní, že děsí celé jednotky. Že když jednou odpálí salvu, nikdo v okruhu několika set metrů už nezůstane naživu. Ruský těžký raketomet TOS měl být jedním z těch zázračných nástrojů, co mění vývoj bitvy jediným úderem. Jenže na Ukrajině to dopadlo jinak. Ukrajinci tvrdí, že těchto strojů zničili už přes stovku. A to je víc, než kolik jich Rusko vůbec mělo před válkou. Jak se to mohlo stát? A proč vlastně tato „zbraň strachu“ selhala?

TOS není úplně klasická zbraň. Je to raketomet s kalibrem 220 mm, který vystřeluje střely s termobarickými náložemi. Ty při dopadu rozpráší hořlavý aerosol, který se následně vznítí. Výsledek? Obrovská tlaková vlna, která ničí vše živé v dosahu – i v krytech, budovách nebo zákopových liniích.

Zní to děsivě? Ano. A přesně na to Rusko spoléhalo. V dobách SSSR se TOS vyvíjel jako prostředek k „čištění“ oblastí s vysokou koncentrací živé síly, aniž by bylo nutné použít jaderné zbraně. Tak trochu kompromis mezi brutalitou a diplomacií.

Počty, které nesedí

Před invazí měla ruská armáda asi 50 těchto systémů. Ukrajinský generální štáb ale tvrdí, že jich bylo zničeno víc než 100. Jak je to možné? Teoreticky to může znamenat, že Rusové vyrobili během války další desítky kusů – a i ty padly. Anebo že část ztrát byla zaznamenána vícenásobně, což se v chaosu bojů může stát.

Každopádně i kdybychom brali nižší číslo, ztráty jsou mimořádné. O to víc, že TOS je drahý, těžkopádný a logisticky náročný stroj.

Tři verze, jeden problém

TOS-1 Buratino, TOS-1A Solncepjok a TOS-2 Tosočka – tři varianty téže zbraně. Každá má jiný podvozek, různou míru mobility, ale všechny trpí stejným neduhem: jsou snadno odhalitelné a špatně chráněné proti moderním metodám boje.

Drony je vyčmuchají, dělostřelectvo zničí. A dřív, než se stihnou připravit k palbě. Rusko je posílá na frontu s představou ničivé síly, ale realita je nemilosrdná – často se ani nedostanou ke slovu.

Ukrajinská odpověď? Technologie, rychlost, kreativita

Na druhé straně barikády stojí síla, která sází na přesnost, rychlou reakci a inovaci. Ukrajina dokázala zkombinovat drony, kvalitní průzkum a výborně fungující dělostřeleckou palbu. Jakmile se TOS objeví na radaru, netrvá dlouho a je po něm.

Zničit takové zařízení není jen tak. Ale Ukrajina se zjevně naučila, jak na to. A právě proto zbraň, která měla šokovat, teď mizí beze stopy. Bez efektního útoku, bez slávy.

Strach, který už nefunguje

Původně měl TOS zastrašovat. Byl to nástroj psychologické války. V Čečensku a Sýrii prý fungoval – ale tam nebyla protivzdušná obrana, žádné Bayraktary, žádné optické družice. Jen pusté pláně a bezbranné cíle.

Dnes je situace jiná. Ukrajinské bojiště je plné senzorů, sítí a spolupracujících jednotek. Na něčem tak viditelném a pomalém, jako je TOS, si moderní obránce snadno smlsne.

Co tím vlastně Rusko ztratilo?

Nejde jen o početní ztráty. Jde i o symboliku. TOS měl být „zlou zbraní“, něčím, co protivníka vyděsí už jen jménem. Ale dnes je spíš připomínkou, že i ty nejhrozivější technologie mohou selhat, když narazí na lepší taktiku a připravenější armádu.

Ruský vojensko-průmyslový komplex může vyrábět další kusy. Ale bude to k něčemu? Pokud je Ukrajinci budou dál ničit takovým tempem, možná se TOS-ům brzy říkat nebude „zbraně zkázy“, ale „zbraně k likvidaci“.