Ruský trapas století: Letadlová loď Admirál Kuzněcov míří do šrotu

Je to skoro neuvěřitelné, ale ruský letadlový křižník „Admirál Kuzněcov“ strávil v opravách víc než sedm let. A výsledek? Možná ani žádný nebude. Podle posledních informací z ruských médií se zvažuje, že by loď nakonec vůbec nedokončila svou modernizaci. Po sérii požárů, nehod a nekončících prodlev se totiž dostala do stavu, kdy už je jednodušší ji odepsat. A to není jen porážka technická – ale hlavně symbolická.

Původní plán byl vlastně jednoduchý. Loď, která se vrátila z mise v Sýrii, měla projít rozsáhlou rekonstrukcí a do roku 2022 být zpět ve službě. Jenže realita byla úplně jiná. Už v roce 2024 se na ni přijela podívat komise ministerstva obrany – a nestačila se divit. Nejen že nebyla připravena na bojové nasazení, ona se nedokázala ani sama odlepit od přístavu.

Přesto se z oficiálních míst dál ozývaly optimistické zprávy. „Kuzněcov se vrátí jako vlajková loď,“ tvrdilo se. Někde se dokonce psalo, že jeho letecká skupina už trénuje. Jenže skutečnost byla jiná: piloti cvičili stovky kilometrů od moře, z běžné pevninské základny. A trénink přistání na palubě? Nula. Žádný simulátor, žádné reálné podmínky. Jen slova.

Dlouhé roky bez provozu se podepsaly i na personálu. Zkušenější piloti mezitím odešli do důchodu, nová krev se netrénuje. A ani nemá kde – jediné specializované středisko leží v okupovaném Krymu a jeho provoz je minimální. Výsledkem je, že Rusko dnes nemá ani jednoho plně kvalifikovaného pilota schopného přistát na letadlové lodi. A to je v kontextu „obnovy námořní síly“ přinejmenším paradoxní.

Nehody? Jeden smutný výčet za druhým

A jako by toho nebylo málo, během oprav docházelo k incidentům, které by snad nevymyslel ani scenárista černé komedie. Nejdřív se potopil plovoucí dok, ve kterém loď stála. Pak na ni spadl jeřáb. A aby toho nebylo málo, dvakrát shořela – jednou v roce 2019, podruhé o tři roky později. K tomu všemu se průběžně odhalovaly další a další závady, které si samozřejmě vyžádaly další finance. Výmluvy? Teroristické útoky. Reálné důvody? Spíš kombinace šlendriánu, korupce a technického diletantství.

A cena? Přes miliardu dolarů. Za nic. Možná nejvíce šokující je cenovka celého projektu. Podle posledních odhadů přesáhl rozpočet 100 miliard rublů – v přepočtu více než 1,13 miliardy dolarů. A za co? Za loď, která nestojí zařazená ve flotile, ale zapomenutá v přístavu. Za plavidlo, které mělo být výkladní skříní, ale místo toho se stalo výstrahou.

Co teď? Tři možnosti, žádné výhry

Ruské vedení má v zásadě tři možnosti: pokračovat v předstírání oprav, loď vyškrtnout z evidence nebo ji sešrotovat. Každá z těchto cest ale znamená prohru. Pokračování znamená další utrácení peněz za projekt bez budoucnosti. Vyškrtnutí by znamenalo oficiální přiznání neúspěchu. A sešrotování? To by přineslo největší veřejnou ostudu. Proto se zatím nic neděje – a loď dál rezaví.

A proč na tom vlastně záleží? Protože „Admirál Kuzněcov“ je víc než jen loď. Je to zrcadlo ruského vojenského systému. Symbol režimu, který tvrdí, že se umí postavit Západu – ale nezvládne ani udržet jednu loď v provozu. Když se podíváme na jeho příběh, vidíme v něm všechno: pýchu bez obsahu, propagandu bez výsledků, a snahu o velmocenský obraz, který se drolí pod nánosem rzi a reality.

Možná jednoho dne loď skutečně vypluje – třeba jako muzeum selhání. Ale spíš ne. Spíš zůstane tam, kde je. Ztracená v mlze slibů, obklopená vodou – a hlavně rezavá až do šroubku.