Ruští vojáci mu říkají „ocelová rakev“: Proč je tank T-80 na Ukrajině noční můrou?

T-80 měl být chloubou sovětského inženýrství. Tank, který měl vládnout bojišti. Rychlý, silný, technologicky pokročilý. Jenže když se podíváme na realitu dnešního válčení, zní to skoro jako vtip. Mezi ruskými vojáky si totiž vysloužil přezdívku, která nahání hrůzu – „ocelová rakev“. A to není zrovna vizitka stroje, kterému by člověk svěřil svůj život.

T-80 se zrodil v době studené války. Tehdy Sovětský svaz hledal způsob, jak přehrát Západ v rychlosti, palebné síle i technologiích. Výsledkem byla tanková platforma postavená na bázi T-64, ale s vylepšeními, která připomínají i T-72. Co však zaujalo nejvíce, byla turbína.

Stejně jako americký Abrams, i T-80 dostal jako pohon plynový motor. A nebyla to žádná sranda – šlo o první sériově vyráběný tank poháněný čistě turbínou. Výsledkem byla nevídaná rychlost až 70 km/h. Na takovou masu železa slušný výkon.

Pasti moderního bojiště

A teď to přijde. Navzdory všem těm technickým „fíčurám“ se T-80 ve válce na Ukrajině ukazuje jako past na posádku. Doslova. Rusové, kteří v něm slouží, sami říkají, že je to „ocelová rakev“. Proč? Protože ochrana věže a vrchní části tanku prostě nestačí.

Moderní zbraně – jako americké Javeliny nebo ukrajinské FPV drony – si s T-80 poradí bez větší námahy. Stačí trefit slabší místo a náboj v tanku exploduje. To pak není jen o zničení stroje. To je o tom, že věž letí desítky metrů vzduchem. A osádka? Ta nemá šanci.

Strach místo důvěry

Odborníci z projektu Oryx, kteří sledují vizuálně potvrzené ztráty, spočítali, že Rusko od začátku invaze přišlo o nejméně 1 165 tanků T-80. A to je jen oficiální číslo. Reálně to může být klidně dvakrát tolik. Proč tolik? Protože tankisté mají strach. A není divu. Když se tank zastaví, první, co dělají, je úprk. Otevřou poklop a mizí. Ukrajinci to vědí – a buď tank zničí, nebo ho rovnou převezmou.

T-80 není v tomhle ohledu výjimkou. I T-72 má podobné slabiny. Jenže do vývoje T-72 šly roky úprav a zlepšení. T-80 tak zůstává jakousi slepou větví – výkonnou, ale nedotaženou. A bohužel i smrtelnou.

Je ironické, že tank, který měl představovat sílu a dominanci, se v očích svých posádek změnil v symbol bezmoci. Dnes je „ocelová rakev“ více než jen přezdívka. Je to realita na bojišti.