Ukrajina vymyslela novou past: Drony shazují miny PFM-1 a tiše ničí ruské jednotky

Možná vás to překvapí, ale válka dnes už není jen o střelbě, tancích a výbuších. Válka se změnila. Hraje se tišeji, chytřeji a často i mnohem zákeřněji. Na Ukrajině to právě teď vidíme v praxi. V popředí pozornosti se ocitly nepatrné plastové miny PFM-1, které obě strany – jak Ukrajina, tak Rusko – shazují z dronů přímo na cesty, po kterých se přesouvají vojáci i technika. A právě tyto miniaturní nálože dokážou způsobit víc škody, než by se zdálo.

Možná už jste někdy slyšeli přezdívku „motýlek“. Právě tak se říká minám PFM-1 – kvůli jejich tvaru. Jsou malé, lehké a na první pohled vypadají skoro neškodně. Váží pouhých 75 gramů, takže je snadno unese i malý dron. Jenže klamou tělem.

Uvnitř se ukrývá 37 gramů výbušniny a k jejich aktivaci stačí tlak o síle pěti kilogramů. Co to znamená v praxi? Že i dítě, cyklista nebo pěšák je může nechtěně odpálit. Jejich nastražení tak může být tragické nejen pro armádu, ale i pro civilní obyvatelstvo.

Drony a miny: nová válečná symbióza

Drony už dávno nejsou jen na sledování. Staly se běžnou součástí výzbroje – a jedním z jejich nových úkolů je roznášet miny. Vojáci na obou stranách fronty je používají k jednoduché, ale účinné taktice: shodit několik PFM-1 na silnici nebo lesní cestu, kudy projíždějí zásobovací vozidla. Stačí pár desítek těchto „motýlků“ a celá kolona může být zastavena. Nehledě na to, jaké zmatky to způsobí.

Z ruského kanálu na Telegramu se ozval i jeden z vojenských techniků, který si stěžoval, že miny se dají snadno přehlédnout a že obzvlášť motorkáři nebo vojáci na koloběžkách jsou těmito nástrahami extrémně ohroženi. A i když jsou na asfaltu často viditelné, v terénu splývají s okolím a zmizí mezi listím nebo prachem.

A co je na tom nejzajímavější? Tyto miny nejsou žádnou novinkou. PFM-1 pocházejí ještě ze sovětských dob. Dnes se jen používají jinak – chytřeji. Z dronu je lze navíc dopravit tam, kam se člověk pěšky nedostane, a kde by žádná dělostřelecká rána nestačila. Například skrz síťové přístřešky nad „tunely“, tedy úzkými stezkami mezi pozicemi, které mají vojáky chránit před útoky. Miny jsou tak malé, že propadnou i přes ochranné sítě. A právě tam čekají.

Nejde jen o zranění. Jde o psychiku

Ztratit nohu, přijít o chodidlo – to je samo o sobě strašné. Ale v bojových podmínkách to znamená mnohem víc. Voják, který šlápl na minu, potřebuje okamžitou pomoc, někdy i evakuaci. Tím se zpomalí nebo úplně zastaví celá jednotka. A co je možná ještě horší – takové události lámou morálku. Protože když víte, že i cesta na záchod může skončit výbuchem, přestáváte věřit v bezpečí i tam, kde by mělo být.

A co na to civilisté? Bohužel, i ti bývají obětí. I když dnes už existuje verze PFM-1S, která má samodeaktivační mechanismus po 40 hodinách, ne vždy funguje spolehlivě. Stačí jeden nefunkční kus a problém je na světě.

Jedna mina, jeden zásah

Ve válce se počítá každý gram. A právě v tom spočívá síla těchto malých náloží. Jsou levné, snadno použitelné a obtížně zjistitelné. Není potřeba složité plánování, žádné rakety za miliony. Stačí dron a krabička s „motýlky“. Výsledek? Zničená technika, ranění vojáci a chaos. A přesně o to tady jde.

Ukazuje se, že i jednoduché prostředky – když jsou správně použité – mohou změnit pravidla hry. Válka se totiž dnes nevede jen silou, ale i nápadem. A miny PFM-1 jsou toho důkazem. Tiché, nenápadné a zatraceně účinné.