Vývojáři ho nenáviděli. Přesto je dnes z „klauna“ Clippyho kultovní postavička

Vzpomínáte si ještě na kovovou kancelářskou sponku s očima a křivým úsměvem, která vám vyskakovala na obrazovce? Říkala vždycky něco jako: „Vypadá to, že píšete dopis. Potřebujete pomoci?“ Nešlo ji vypnout. Nešla ignorovat. A přesto – nebo právě proto – si našla místo v našich vzpomínkách.

Clippy. Jméno, které kdysi vyvolávalo vztek, ale dnes budí úsměv. Nejspíš i proto, že připomíná dobu, kdy byl digitální svět trochu pomalejší, méně chytrý – a paradoxně o to lidštější.

Od brečících testerů ke kresleným pomocníkům

Psal se začátek 90. let. Počítače byly pro většinu lidí něco mezi kouzelnou krabicí a noční můrou. V Microsoftu se testovaly nové aplikace a lidé – často manželky zaměstnanců – plakali, když měli udělat něco tak „složitého“, jako je kliknout myší. Tohle nebyla výjimka, ale běžný jev. Programová manažerka Karen Fries si to pamatuje velmi dobře.

A tak přišel nápad: co kdyby uživatelům radily kreslené postavičky? Něco přátelského, co by je provedlo tím podivným digitálním světem. Zrodil se Microsoft Bob – aplikace, kde vám místo kurzoru pomáhal pes Rover. Ale Bob se neuchytil. Byl pomalý, infantilní a náročný na hardware.

Jenže myšlenka zůstala. A když Microsoft připravoval Office 97, rozhodl se to zkusit znovu – tentokrát v trochu jiné podobě.

Clippy se rodí (na Macu)

Ilustrátor Kevan Atteberry dostal za úkol navrhnout pomocníky pro nové Office. A protože měl radši Mac než PC, kreslil Clippyho na svém iMacu. Nejdřív měl Clippy těžká víčka, pak dostal typické vykulené oči a „ručičku“ z konce drátu.

Testy dopadly překvapivě dobře. Clippy byl oblíbenější než robot nebo pes. Ale i tak měl jeden zásadní problém: jeho pohled. Některé ženy se necítily dobře, když na ně „koukal“. A do toho přišly technické potíže. Clippy přerušoval. Vyskakoval ve chvílích, kdy jste to nejméně potřebovali. Měl pomáhat, ale místo toho vám lezl na nervy. Interně mu vývojáři říkali „The Fucking Clown“. Ano, opravdu takhle.

Nenáviděný, ale nezapomenutelný

Microsoft Clippyho automaticky aktivoval. Uživatelé neměli moc na výběr. Reakce byly drtivé. Kritici psali, že připomíná Wile E. Coyota – pořád se vrací, i když ho nikdo nechce. Ale zatímco Microsoft začal Clippyho postupně odstraňovat (ve Windows XP už byl vypnutý, v Office 2007 úplně pryč), internet s ním neskončil.

Naopak. Clippy se stal popkulturní ikonou. Objevil se v The Office, v Silicon Valley, v memech, v erotické fanfikci („Assist me deeper…“). A lidé si ho připomínali s láskou, která s původní zkušeností neměla moc společného.

Návrat, který nikdo nečekal

V roce 2021 Microsoft napsal na Twitter: „Když tohle dostane 20 000 lajků, vyměníme emoji kancelářské sponky za Clippyho.“ Dostal skoro 170 000. Clippy byl zpátky. V emoji. Ve videích. Ve hře Halo. A i když firma tvrdí, že se nevrací do hlavní role, fanoušci to vidí jinak. Clippy se stal symbolem digitální nedokonalosti. A to je přesně to, co nám dnes chybí.

Když selhání vyvolá sympatie

Studie Microsoftu, MIT a dalších ukázala, že Clippyho neschopnost – jeho věčné přerušování, nepochopení kontextu, nešikovnost – je přesně to, co z něj dělá milovanou postavičku. V kontrastu s dnešními AI asistenty, kteří vás sledují, slyší a chápou až děsivě dobře, působí Clippy jako nezbedné, ale neškodné dítě.

Nepomohl, ale neubližoval. Nevyhodnocoval vaše data. Neprofiloval vás. Jen se ptal, jestli nechcete pomoct. A to z něj dnes dělá nostalgickou postavičku, která připomíná lidskost v digitálním světě.

Clippy žije. A je mu fajn

Microsoft dnes říká, že Clippy „žije svůj nejlepší život v důchodu“. A my? My se občas usmějeme, když ho uvidíme v emoji panelu. Nebo když na nás vybafne v internetovém vtipu.

Někteří mu pořád nemůžou přijít na jméno. Jiní si ho konečně pustili k srdci. Ale jedno je jisté: Clippy přežil. A z nejnenáviděnějšího pomocníka se stala ikona. Možná omylem. A možná právě díky své nedokonalosti.