Z průzkumníků zabijáci: Americké drony LEA útočí smrtící municí za letu

Na první pohled vypadají jako obyčejné kluzáky. Nevzbudí pozornost. Nehlučí. Nevyzařují žádné hrozivé vibrace. Ale uvnitř se chystá něco, co může dramaticky změnit způsob, jakým americké speciální jednotky vedou své operace. Řeč je o dronech s dlouhou výdrží – LEA (Long Endurance Aircraft), které dostávají zásadní upgrade. Už brzy totiž nebudou sloužit jen jako tiché oči ve vzduchu. Nově mají zvládnout i útok.

Ano, přesně tak. Pentagon plánuje, že tyto nenápadné stroje budou schopné vypouštět menší bezpilotní systémy přímo během letu – takzvané ALE (Air-Launched Effects). A to otevírá úplně nové možnosti.

Ze sledování k útoku

Donedávna sloužily drony LEA především k průzkumu a tichému pozorování. Byly ideální pro mise nízké intenzity – třeba při sledování podezřelých osob nebo budov v konfliktních oblastech. Díky tichému motoru a vzhledu připomínajícímu civilní kluzák mohly zůstat ve vzduchu dlouhé hodiny, aniž by si jich někdo všiml.

Ale teď se mění pravidla. Nový plán amerického SOCOMu (Velitelství speciálních operací) počítá s tím, že už nebudou investovat do vývoje zcela nové generace těchto dronů. Místo toho převedou peníze na úpravu těch stávajících – označovaných jako RQ-29 – tak, aby mohly nést a vypouštět ALE. Společně s tím dostanou i modernější komunikační výbavu.

Co přesně budou nové „vzdušné efekty“ dělat? To zatím není jasné. Ale můžeme hádat. Může jít o drobné dronky, které budou sledovat terén, rušit elektroniku nepřítele, sloužit jako návnady – a v krajním případě i nést výbušnou nálož. A právě tahle poslední možnost z nich dělá hrozbu, kterou nelze přehlížet.

Kluzák s „mozkem“

Původní model LEA vychází z motorového kluzáku Pipistrel Sinus. Vývoj začal už kolem roku 2013 a hlavním dodavatelem je firma TSC. Jde o jednoduchý, levný a hlavně nenápadný stroj. Díky těmto vlastnostem se hodí pro sledování v místech, kde se nepředpokládá silná protivzdušná obrana. Třeba nad venkovskými oblastmi v Afghánistánu nebo Iráku.

Ale teď se všechno mění. Nová schopnost znamená, že LEA nebude jen pozorovatel. Představte si situaci: dron monitoruje dům, z nějž vyjíždí podezřelé vozidlo. Dřív měl LEA dvě možnosti – buď sledovat dům dál, nebo pronásledovat auto. Teď? Vypustí malý dron, který se vydá po vozidle, zatímco mateřský stroj zůstává ve své pozici. Tichý, ale ve střehu.

A co víc – LEA se může stát i komunikačním uzlem pro koordinaci více menších dronů najednou. Jeden stroj může řídit celou minirojovou operaci v reálném čase. S minimálním rizikem a maximální efektivitou.

Proč teď? A proč právě LEA?

Americká armáda se momentálně připravuje na možné konflikty ve vyšší intenzitě – například v Indo-Pacifiku. Ale zároveň ví, že mise s nižší intenzitou zcela nezmizí. A právě tam mají LEA své místo. I když nebudou první volbou pro průnik do silně bráněného území, pořád mohou odvést obrovské množství práce v oblastech, kde není nutná přímá letecká dominance.

SOCOM se navíc nechce zbavovat všech „menších“ projektů. Například i přes zpomalení nákupů chce pořídit 75 kusů lehkého útočného letounu OA-1K Skyraider II. Stejně tak zůstávají ve výzbroji letouny AC-130, byť i pro ně se hledají nové zbraně a modernizace.

Podobné projekty, stejné myšlení

LEA nejsou jedinou tichou platformou tohoto typu. Americké letectvo testuje dron ULTRA, který má podobnou konstrukci i určení. DARPA zase vyvíjí hybridní XRQ-73A SHEPARD – nástupce experimentálního Great Horned Owl. Všechny tyto stroje spojuje jeden klíčový princip: co největší výdrž, co nejmenší hluk a maximální efektivita v utajených misích.

Co z toho všeho vyplývá? Jednoduchost, ticho a nenápadnost se znovu stávají klíčem k úspěchu. A když k tomu přidáte možnost úderu, vzniká nebezpečný mix. LEA tak potichu mění definici bezpilotní války – a to doslova.