Letecká doprava je fenomén, který nás nikdy nepřestane fascinovat. Kdo by si kdy pomyslel, že obrovské ocelové stroje dokážou unést stovky lidí a překonávat kontinenty během pár hodin? Za tím vším ale stojí nejen technologie, která nás dostane do vzduchu, ale i důkladná opatření, která zajišťují naši bezpečnost.
Možná vás překvapí, že jedním z nejdůležitějších prvků v letadle nejsou ani tak křídla, jako dveře do kokpitu. Ano, ty nenápadné dveře, za kterými sedí piloti. Po 11. září 2001 se přístup k bezpečnosti kokpitů zásadně změnil. Už to nejsou jen obyčejné dveře, ale skutečná obranná bariéra.
Moderní dveře kokpitů jsou vrstvené. Na povrchu je tenká vrstva vinylu, pak přijde tlumení hluku a nakonec kevlar. A právě kevlar je tím, co tyhle dveře dělá prakticky nezničitelnými. Navíc je drží na místě zesílené panty a trojice elektronických zámků.
V moderní době dokážou dveře kokpitů letadel odolat malým střelným zbraním a menším výbuchům. Díky tomu jsou odolné proti střelám, i když ne zcela neprůstřelné. Toto opatření splňuje současné předpisy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), jejíž členy jsou mimo jiné Spojené státy, Čína a Spojené království.
V posledních několika desetiletích bylo vyvinuto velké úsilí, aby byly dveře kokpitů co nejsilnější a co nejlépe chráněny proti násilnému vniknutí. Ale není to jen o dveřích samotných.
V roce 2023 bylo v USA nařízeno, aby nová letadla byla vybavena druhou bariérou. Tohle opatření chrání piloty ve chvílích, kdy se hlavní dveře musejí otevřít – třeba když si potřebují odskočit. U starších letadel to zatím povinnost není, ale možná se to změní.
A co samotné odemykání a zamykání dveří? To už není jen o klíči. Dnešní dveře mají sofistikovaný systém s klávesnicí. Existují tři režimy: normální, kdy se dveře dají odemknout po 30 sekundách, odemčený pro rychlé návraty posádky, a zamčený, kdy je přístup zvenčí úplně zablokován.
Zapojte se do diskuze a sdílejte s námi svůj názor v komentářích!
Uzavření zevnitř stálo stopadesát životů vinou sebevraha Andrease Lubitze.
Dobrý den, děkujeme za váš komentář. Tragédie, jako byl případ Andrease Lubitze, bohužel poukazují na limity bezpečnostních opatření, která mají primárně chránit posádku i cestující před vnějšími hrozbami. Zůstává otázkou, jak tyto systémy zdokonalit, aby chránily i v situacích, kdy nebezpečí přichází zevnitř. Je to složité téma, které nemá jednoduché řešení.