V Livermore v Kalifornii se nachází něco, co působí spíš jako scéna ze sci-fi než realita. Malá žárovka v místní hasičské stanici svítí už přes 120 let a zdá se, že ani nemá v plánu přestat. Říká se jí Centennial Light – a právem. Je to nejdéle svítící žárovka na světě a skutečný technický zázrak.
Příběh žárovky sahá až do roku 1901, kdy ji do hasičské stanice darovala firma Shelby Electric Company. Tehdy šlo o technologickou špičku – ručně foukaná baňka a uhlíkové vlákno uvnitř. A právě to je klíčem k její dlouhověkosti. Na rozdíl od moderních wolframových vláken se uhlík tolik neopotřebovává.
Od té doby žárovka sloužila jako noční světlo, aby hasiči mohli najít cestu ve tmě. A světe div se, zhasla jen párkrát. Třeba během rekonstrukce stanice ve 30. letech nebo při výpadcích proudu. Jinak ale září nonstop – slabým oranžovým světlem, které dodnes fascinuje svět.
Zatímco Centennial Light svítí už přes milion hodin, současné LED žárovky mají životnost kolem 50 000 hodin. Proč takový rozdíl? Moderní technologie sází na efektivitu a nízké náklady, zatímco tahle žárovka byla navržena s důrazem na kvalitu. Její uhlíkové vlákno je chráněno vakuem, což minimalizuje oxidaci, a svítí výkonem pouhé 4 watty.
Legenda, která přežila všechno
V roce 1972 se o žárovce dozvěděla široká veřejnost díky článku v místních novinách. Od té doby se stala celebritou – dostala se do Guinnessovy knihy rekordů a má dokonce vlastní webkameru. V roce 2013 se na chvíli odmlčela kvůli výpadku proudu, což vyvolalo paniku. Ale jakmile proud naskočil, žárovka opět rozsvítila své ikonické světlo.
I když je Centennial Light spíš historickou kuriozitou, připomíná nám něco důležitého: že kvalita a trvanlivost mohou mít přednost před masovou produkcí. A kdo ví, možná jednou LED technologie doženou tento téměř nesmrtelný kousek.
Máte doma žárovku, která už vám slouží roky? Nebo jste spíš fanouškem moderních světel?
Zapojte se do diskuze a sdílejte s námi svůj názor v komentářích!
Zdroje:
Článek obsahuje malé množství textu vytvořené s využitím AI.
Žárovka je podžhavená, proto dlouho vydržela. Když do žárovky pustíte místo 230V třeba jen 100V, vydrží roky. Ale taky bude méně svítit. V tomto případě je možné, že byla omylem vyrobena na napětí výrazně vyšší, než je v síti.
Dobrý den, děkujeme za zajímavý postřeh! Podžhavení určitě přispívá k delší životnosti. Přesto je fascinující, že takto stará technologie stále funguje.
na chalupě svítí žárovka 13W nebo nějak podobně nesmyslná hodnota, kterou děda kupoval před válkou , tenkrát se žárovky kupovali podle toho jak člověk bydlel daleko od vodní elektrárny, kdo bydlel blízko dostal na 245V kdo na odlehlém konci vesnice třeba jen na 200V , ano vyrábělo se to takto, Možná někdo pamatuje přepínače napětí na elektronkový rádiích , to bylo podobné
Dobrý den, děkujeme za komentář! Přizpůsobování napětí podle vzdálenosti od elektrárny je úžasný detail z minulosti. Takové věci dnes už málokdo ví.
V USA je napětí 110 V. Žárovka musí být vyrobena na toto napětí. To ve vsuvka pro brouky pytlíky.
Jak vidno, tak doba kdy se žárovka vyrobila preferovala kvalitu před kvantitou.
Ovšem dnes je preferovaná spotřeba. Je nastavená i životnost spotřebičů, kdy často přestanou fungovat krátce po záruce. Pokud půjde vždy jen o peníze svět půjde do zádele.
Dobrý den, díky za názor! Vaše poznámka je velmi trefná a stojí za zamyšlení.
Vlakno uhlikove, ma charaktristiku NTC, nikoliv PTC jako kovova vlakna Wolfra, nebo Molybden.
Timto padem , pri zapinani a stalem sviceni, se vlakno nenamaha vykyvem napeti.
Uhlikove vlakno ve vakuu, je li doplneno nejakym halogenem,idealne brom, nebo jod, se samoopravuje, tedy na mista ze zvysenou teplotou se zaceluji.
Je to daleko vyraznejsi efekt, jako u autozarovek halogenovych.
Rekrystalizace nenastava, je to amorfni uhlikova hmota, nikoliv kov.
..
Vsechno ostatni jsou jiz sama negativa.
Uhlikove vlakno, ma moznost takto dlouho svitit pouze pri velmi nizkychteplotach, tedy prevazne do odstinu oranzove.
Celkova ucinnost bude kolem 0,5% nebo jeste mene.
Uhlikove vlakno, je li studene , nesnasi otresy, je velmi krehke.
..
Mimo jine, technologie z doby kolem 1895-1905, byli velmi ale opravdu velmi neekologicke.
Zakladni prvek, bylo vlakno, ktere se vyrobilo zuhelnatenim drevne hmoty.
Na to se vyrabela bud levna vlakna z bambusu, nebo velmi sofistikovana vlakna, kde byl prvek zaklani bambusove vlakno, ktere se obtahovalo bavlnenym, nebo spise konopnym opletem, podobne jako snurky do bot.
Tato vlakna se pak za nepristupu vzduchu nechala zuhelnatet a nasledne se vyvarovala v destilovane vode. (odstraneni nezadoucich mineralu)
Pak nasledne se varila v roztocich soli, ktere obsahovaly cesium, thorium, a jine mnamky.
To bylo z duvodu zvyseni svetelne emise, stejne jako u puncosek do plynovych lamp.
Dalsi tortura nasledovala v realisaci samotne banky, uzavreni a kontrole zatavenych pruchodu,
Na toto se puzivaly jiz onehda draty, se slitiny zeleza a medi, ktere se potahovaly koralky z uranoveho skla.
Bylo to kvuli zatavovani a stejne tepelne roztaznosti kovu a skla a zabraneni uniku vakua.
Dalsi zajimavosti bylo cerpani vakua a redeni halogenovych par ohrevem a zihanim.
Dalsi bylo treba slozite pajeni a tmeleni zarovky do patice .
Takze ona ta rucni vyroba byla velmi narocna a vzhledem k dostupnym materialum zarovky se pro dlouhodobe sviceni vyrabeli manufakturne narocne.
Technologie jiz temer zapomenute, a znovuobjevovane v obdobi hledani optimalniho reseni banek elektronek, getrovani a pruchodu vodicu do banek.
Pak zase zapomenute a dnes znovu objevovane, pri replikacni vyrobe digitronu.
(Dalibor Farny)
Dobrý den, děkujeme za velmi podrobný komentář! Vaše informace přinášejí skvělý pohled na historické souvislosti, díky za ně.
To se ještě dělaly kvalitní výrobky, které měly co do sebe. Dnes už to dávno není pravda a proto je tu další objev…. zelené šílenství. Lidstvo je prostě jen rozežrané.
Dobrý den, děkujeme za komentář. Kvalita dřívějších výrobků je určitě téma, které stojí za zmínku. Co se týče „zeleného šílenství,“ názory na současné přístupy se různí – je to určitě oblast, která vyvolává hodně diskuzí.